Moravia fishing club

1.6.2010

Tak máme za sebou první letošní závody a to hned s Mezinárodní účastí ze čtyř států.
Závody se konaly v Maďarsku na vodě o rozloze 52 ha. Po velkých přípravách jak po stránce nejenom materiální, ale i technické, do které se počítá člun, echolot, pruty, navijáky apod., jsme vyrazili já, Tom a Zdenek z domovů na velkou vzdálenou, leč velmi očekávanou cestu.
Taktéž jsme si doma poctivě připravili ohromné množství krmného partiklu, některé z nich už naložené dopředu do různých dipů, jiné pak později u vody v cíli.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Na cílové místo, vzdálené necelých 600 km, jsme dorazili včas, ale s tak plnou dodávkou, že cesta byla, slušně řečeno drsná.
Přivítalo nás krásně slunečné a teplé počasí. Než jsme se stačili rozkoukat, následovalo losování ohledně pořadí lovného místa, losovala se dvě pořadí, jelikož byla organizátory stanovena v počtu dvou. Kolega Tom vytáhnul číslo 10 na první kolo a na kolo druhé vytáhnul číslo lovného místa 12.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Byla to skoro poslední lovná místa, nacházející se hned vedle výpustě.
Po velkém a náročném vyložení věcí a postavení tábora neboli našich bivaků, probíhalo seznámení a výborný domácí maďarský gulášek. Nehledě na báječnou atmosféru, jsme se rozhodli, že půjdeme brzo spát, jelikož úderem osmé hodiny ranní, byl naplánován výstřel, který odstartoval celý závod.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A abychom byli včas připraveni, rozhodli jsme se, že vstaneme brzo. Pro nás budíček začal už v 5:00 hodin, alespoň to hodinky ukazovaly, což obnášelo nachystat stojany, pruty, člun a krmení pro ryby.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jakmile jsme uslyšeli výstřel, sedli jsme do člunu, spustili echolot a v nám vyměřené oblasti začali hledat nějaké dobré místo k chytání. Po docela dlouhém hledání, alespoň mě se zdálo, jsme zjistili zajímavou věc. Dno bylo totální vana s hloubkou okolo 3 metrů. Tudíž jsme umístily na hladinu dvě bójky a připravili boilie. Co jsme měli nachystané, to jsme vyvezli a pořádně poctivě zakrmili. No a nyní nám už nezbývalo nic jiného, než čekat na první záběr.
Čekali jsme a čekali a záběr nikde, a to už uplynul celý den. To byl důvod, že jsme několikrát zkoušeli nejen obměňovat montáže, ale i příchutě boilie. Jenže ani to nám nebylo nic platné. 
Po zjištění, co milí kapři vyváděli, mimochodem se začali třít na druhé straně rybníka a asi kilometr od nás, nám bylo jasné, že to s naším výsledkem nebude tak excelentní. Z toho vyplývalo, že soutěžící, kteří měli lovná místa v této oblasti, budou mít nejvíce úlovků. Důkazem toho byl oběžník, který chodil každý den, ve kterém jsme se dovídali, kolik kdo ulovil. Tzn., že účastníci, kteří se nacházeli na druhé straně rybníka, byli na tom nejlépe.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jenže nás to neodradilo. Říkali jsme si, že se jen tak nevzdáme. Sice echolot ukazoval, že máme v našem lovném místě jenom malé ryby, ale i přes to jsme zkoušeli stále nové věci. I když bylo zřejmé, že se nám závodníci, nacházející se poblíž tření začali, co se týče do počtu úlovků, vzdalovat. My neustále vyváželi, krmili, pořád dokola.
Třetí den soutěže, okolo 4 hodiny ranní, měl Tom konečně první záběr. Krásný kapr, bohužel se mu u břehu vypnul. Byla to škoda, viděl jsem ho a byl by na jisto bodovaný, ale co se dalo dělat. Tato malá akce, sice nezdařilá až do konce, nás povzbudila a zvedla náladu. Jenže to byla spíše vyjímka, neboť další záběr ne a ne přijít. Což značilo, že další den byl bez záběru.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Následoval další den, pro Zdenka jeden z lepších, hned z rána mu přišel kapr. Bohužel váhu měl těsně pod 5 kg, takže žádný bod. I pro Toma to byl přínosný den, i když opět bez bodu, protože se mu podařilo vytáhnout amura o délce 70 cm a ten nebyl bodován.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nastala noc a po několika otočení navijákem, jsem zjistil, že to musí být něco velkého a v duchu jsem si říkal, no konečně, i mě přišel záběr. Vzali jsme s Tomem člun a jeli na vodu. V tu chvíli nám nedošlo, že jsme v lovném místě sousedů. Po delším přetahování jsem zjistil, že na druhém konci je velký sumec a s mými pruty 2,25lb a silonem 0,30mm se toho opravdu dělat moc nedá. Prut byl ohnutý až do vody, držel jsem jen cívku a tahal. Po chvíli vyletělo olovo ven, následován malým háčkem, který mu vyletěl z huby a byl pryč. No nic, zavezli jsme se ke břehu a ani ne za půl hodiny další záběr. Tak natěšený na kapříka, jsem už dlouho nebyl a tahák a tahám a u břehu opět zjišťuji, že je to menší sumec 90 cm, 7 kg. Od té chvíle, už mi kluci jinak neřekli než novou přezdívkou sumčař. Ale co se dalo dělat.
Jedna věc už byla jasná. Pokud se v našem lovném místě byli sumci, tak všechno sežrali a kapři si tam už netroufli. Prozatím jsme se závodem protloukali bez bodované ryby.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Poslední den se chytalo jen do 9 hodin a Tom stačil ještě vytáhnout amura o délce 80 cm a mě přišel záběr před koncem závodu, ale bohužel jen takový menší nebodovaný kapr.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Náš závěr ze závodu byl takový, že jsme neobdrželi ani jeden bod, tudíž žádná nebodovaná ryba. Nu což se dalo dělat, los ohledně lovného místa padl a s tím jsme nic udělat nemohli.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nakonec pět týmů skončilo jako my, bez bodované ryby, pár týmů mělo jen jednoho bodovaného kapra.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vše jsme v rychlosti zabalili a nacpali do auta, sice bez trofeje a poraženi, ale plni nových zkušeností vyrazili zpět k domovu.

Carpteam TORA