Moravia fishing club

1.3.2010

Již několik dní, možná týdnů před samotnou výpravou, jsem byl už hodně unavený dosavadním životem, který vedu od května letošního roku. Důvodem toho všeho bylo najít něco lepšího a jít budoucnosti naproti. Stal se ze mě „Pražák“ Jo Přiznávám, čekal jsem to mnohem lehčí, ale život mě učí…

Věděl jsem, že potřebuji vypadnout z práce, z města. Věděl jsem, že potřebuji sedět před klackama a popíjet skvělou kávu s někým, kdo má k rybám stejně blízko, ne-li blíž než já. Dostal jsem skvělou příležitost strávit 6dní po boku Petra známého pod přezdívkou Dasty carp. Byla to další z nabídek, která se zkrátka neodmítá a já na ty ryby prostě musel! Společnost dále doplňoval Štěpán (Fosgen), a také nesmím opomenout Jirku Pěcha (Patlal), který nám připravil fantastické koule a teď s jistotou můžu říci, že se kaprům mimořádně trefil do chutě. Nebudu dál již nic rozebírat a myslím, že bude nejvhodnější, když přejdu k samotnému lovu a k oněm 6 dnům plných zážitků.

Výběr revíru, stejně jako místa k lovu, měl Dasty už dlouho připravený a v případě problému měl v rukávu také záložní plán, ne méně promyšlený. Cesta za kapry mě tedy zavádí do míst, kde se bojím bloudit i s navigací a myslím už jen na to až nahodím. Přirovnal bych to asi k tomu, jako když se má vrátit Vaše přítelkyně, manželka, ze služební cesty. Vy se jí nemůžete dočkat a čekáte už jen na to, až se před Vámi svlékne, zavedete jí do ložnice, kde má přijít to hlavní a stále tomu něco překáží… No zkrátka jsem byl nadržený jako prase!

Voda se nacházela v nádherném údolí obklopeném zelení a pahorkatinami. Tato vodní nádrž se svou malou rozlohou by snad uchvátila každého vášnivého kapraře. Panenská voda, obrostlá čerstvě žloutnoucími listy, vůní podzimu a především tajemstvím, která v sobě ukrývá. Ukořistili jsme pro sebe poměrnou část břehu na východní straně revíru. Dno se zde pozvolna svažovalo až na hranu širokého koryta, kde jsme naměřili hloubku kolem 3,5m. Dasty zde již táboří od středy, Štěpi od pátku a já přijel v neděli. Nedá mi hned se nepochlubit krásným úlovkem, který jsem po příjezdu mohl vidět z Petrova foťáku. Nádherně široký a vysoký šupináč v jeho rukou, prostě paráda. S mým příjezdem přijel za námi i Jirka Pěch s čerstvě narolovaným boilím.

Teď teprve mohla začít ta správná kaprařina. Pruty rozvezené, nebo nahozené. Petr volí jeden v blízkosti břehu a jeden na zadní hraně koryta, kde je bahno doslova vymlácené od kaprů. Já volím taktéž zadní stranu koryta s trochu odlišným způsobem představení nástrahy a Štěpi taktéž. Každý si chytáme po svém, každý chceme vytěžit z vody maximum.

Petr zvedá laťku hodně vysoko s nádherným lyscem o váze 15,7kg na jahodu s česnekem, taktéž z Jiříkovy manufaktury. Začíná se nám to rozjíždět. Kontruju a vzápětí zdolávám i já na oliheň. Neskutečné jízdy, neskutečná síla ryb a neskutečný adrenalin z lovu nás provádí celou výpravou. Další den se zvedá vítr a fouká přímo na nás. Už v noci se ozývá z našich lovných míst rána, která dává tušit kapří přítomnost. Přikrmujeme, netrpělivě bdíme a při našem „carp talku“ se ozývá můj hlásič. Se šmajdavou nohou běžím jako o závod „zaběhl jsem stovku pod deset, to je jisté“, po záseku cítím silný odpor, můj Venom se ohýbá do neskutečných křivek. Zanedlouho máme na podložce nádherného šupináče o váze 12kg, který je ovšem jen předzvěst dalších událostí.

Vítr nám stále hraje do rukávu, chytáme nádherné zdravé, čisté ryby. Průměrná váha ryb neklesá pod 10kg po celou dobu výpravy. 10kg, 11kg, 12,5kg, 12,7kg,13kg, 2x13,5kg, 14,5kg, 15,70kg.

Ryby s námi předvádějí neskutečný koncert. Jako nejlepší zvolenou strategií krmení bylo najít místo s co nejtvrdším dnem, pár rozčtvrcených koulí kolem montáže a odlišné předložení nástrahy vůči ostatním prutům. Záběry jsme dělali na každou pečlivě připravenou udici. Já předkládal kaprům boilí s malým pop-upem 10mm (scopex), Petr své nástrahy zase močil v dipech připravených od Jirky a také své místa jemně prohazoval tygřím ořechem, kterým také doplňoval své nástrahy. Každý z nás volil jinou délku návazce, jediné co jsme používali shodně byly háčky Fox, Korda č. 6,7,8. Ryby seděli úžasně, navíc po takovém to háčku jsme zanechávali v tlamičce minimální dírku a celkové poškození tlamky bylo minimální, ne-li žádné. Dobře připravený návazec je jen další z cest k úspěchu při samotném lovu. Mimo jiné nám Jirka dovezl speciální zimní mix se zálevkou, který jsme otestovali v posledních dvou dnech výpravy. Utichl vítr a kapří aktivita silně otupěla. Namíchali jsme si tento mix s nadrobeným boilím. Zalili, důkladně promíchali a pak naše krmná místa jemně tímto mixem popepřili. Tímto se lovné místo provonělo a kapři zde znovu najeli.

Za svou rybářskou praxi jsem takovéto bojovné, zdravé a čisté ryby v této míře nachytal poprvé. Má radost ze mě nevyprchala ani nyní, když se znovu ohlížím zpátky. Kolikrát jsem se dostal do takové radosti až extáze, že mě musel Petr uklidnit, páč hrozilo, že se radostí pomatu.

Teď zpráva Vám, Vám kterým je věk, velikost a krása ryby lhostejná:

„Vzít rybě život je tak snadné, ale zamyslíte-li se nad její svobodou, chytrostí se kterou překonává každodenní lsti číhající v jejím domovišti, nemůžete dopustit to, aby se nevrátila zpátky!“

Snad příkladem pro všechny může být naše scéna v poslední den při balení.

Tak nějak se s unavenými obličeji potácíme po břehu, uklízíme a balíme. Ani jednomu z nás se nechce domů, zůstali bychom zde snad věčnost, což zkrátka není možné. Vše již máme sbaleno, už na nás čekají jen nahozené pruty. Pomalu se je chystáme stáhnout, když v tom najednou se ozve můj pravý hlásič. Rychlý padák, svižně dotáčím a přisekávám. Cítím znovu ten tupý odpor. Křičím na Petra, když v tom si všímám, že i on má na svém prutě záběr, běží a zasekává. V jeden moment dva záběry z úplně odlišných míst. Je to neuvěřitelné, oba dva toto zažíváme poprvé. Známe to snad jen z DVDček mr. Zelenky a vychutnáváme si tak poslední souboje se zdejšími krasavci. Nádherné rozloučení v podobě 12kg a 13,5kg šupináčů. „Krasavci“.

Závěrem snad jen velké díky mr. Pěchovi (JPS Baits) a jeho pečlivosti se kterou nám přichystal vynikající boilí, našim ženám a kamarádům, kteří nás navštívili a drželi nám palce a také obrovské největší díky vodě, která je tolik nezkažená a která nám přichystala tolik krásného…

Vojtěch Přikryl a Petr Volák